CZ

Po návštěvě nemohl Havel přestat myslet na Eliščina slova. „Maminka je pořád tady.“ Nesmysl.

Žena ustoupila o krok dozadu, jako by ji to jediné slovo zasáhlo silněji než jakýkoli křik.

Tu noc Karolína neusnula ani na minutu. Pořád viděla ten pohled. To znaménko. Ten hlas. Ráno okamžitě

Tomáš odcházel ke svému stolu pomalu a mlčky. Ještě ráno byl mužem, před kterým se všichni snažili působit dokonale.

Na školním dvoře zavládlo úplné ticho. Ředitel Daniel zbledl tak, že se učitelé lekli, že omdlí.

Stánek zavřel dřív než kdy jindy. Nevysvětloval. Nepřemýšlel. Jen jednal. Nemocnice byla tichá.

Měla jsem čekat. Ale nečekala jsem. Vyběhla jsem po schodech, jak mi to tělo dovolilo. Srdce mi bušilo.

Chlapec zahnul do úzké uličky. Tam, schoulená u zaparkovaného auta, seděla malá dívka. Třásla se zimou

Pro malou micku jménem Luna byl parapet okna nejoblíbenějším místem na světě. Sledovala odtud vločky

Oslava pokračovala. Ale něco se změnilo. Smích už nebyl přirozený. Lidé se začali dívat jeden na druhého.